Obsah
Historie vývoje obce
Až do první poloviny XVI. století byl náš kraj a obec nedílnou součástí země koruny české pod vládou českých králů. Vpád Turků do střední Evropy znamenal ohrožení Uher, Rakouska i Českých zemí, což vyžadovalo vytvoření velkých centralizovaných států schopných čelit tomuto nebezpečí. Volbou rakouského arcivévody Ferdinanda I. na český trůn uprázdněný po smrti Ludvíka Jagelonského v bitvě U Moháče (1526) byly položeny základy pro vznik mnohonárodnostní monarchie. Po dobu následujících téměř 400 let se České země staly. nedílnou součástí Rakousko-Uherské říše včetně našeho kraje a obce.
Obec Záhorovice se rozkládá v povodí řeky Olšavy pramenící u hory Hradiska nad obcí Pitín v nadmořské výšce 280 m. Nápadné je její excentrické umístění v jižní části katastru. Její název se v průběhu staletí měnil. V roce 1408 je doložen název Zahorowicze. Uřední název Zahorowicz je používán od roku 1518 a pod tímto názvem je obec uvedena i na slavné mapě Moravy, kterou nakreslil a v roce 1627 vydal Jan Amos Komenský. V roce 1633 se obec nazývala Zahorowitz, roku 1671 se obec psala ZáhoroWytz a v roce 1846, Zahorovitz, Zahorovice. Uřední název Záhorovice má obec od roku 1924. K dočasnému pojmenování názvu obce Sahorowitz došlo vedle českého názvu v době Protektorátu Čechy a Morava.
V rámci pronikavých správních reforem v létech 1848- 1850, zrušením patrimonijních správ tj. správ jednotlivých panství byly v roce 1854 zřízeny okresy, mezi nimi i okres Uherský Brod, pod jeho působnost spadala i obec Záhorovice. Okresní úřady byly přímo podřízeny c.k. moravskému místodržitelství v Brně. Za feudalismu zastupoval v obci feudální vrchnost "fojt". Byl to nejbohatší sedlák v obci s dědičnou hodností rychtářskou. Jeho prostřednictvím vykonávala vrchnost svou pravomoc v obci. Dohlížel na plnění robotních povinností, odvádění vrchnostenských dávek a řešil i drobné spory mezi občany. Rok 1848 znamenal pozvolné nabývání všech občanských práv. Samospráva obce přecházela na místní občany, kteří volili představenstvo v jehož čele byl "představený" neboli starosta. Členy představenstva byli radní a výboři.
Zvolený starosta skládal slib věrnosti do rukou c.k. okresního hejtmana v Uherském Brodě. Radní do rukou obecního představenstva v tomto znění: '"Jakožto zvolený radní obce Záhorovské slibuji při nastoupení úřadu svéh, že chci být Jeho c.k. Apoštolskému veličenstvu věren a Jeho poslušen býti, zákony zachovávati a povinnosti své svědomitě plniti". Po.depsaný slib byl zaslán c.k. okresnímu hejtmanství. Dále byli voleni revizoři účtů obecního rozpočtu a písař - zapisovatel jednání představenstva.
Představenstvo ustanovovalo obecní služebníky, kterými byli Źobecní policajt, hajní, ponocný, zvaný též noční hlídač či hlásný, ponocný u chrámu v Nezdenicích, pastýř a obecní polní hlídač Źneboli' "pán". Podle potřeby byly dále voleny výbory - školní, knihovní, silniční, kostelní a podobně. Současně byly stanoveny povinnosti Ponocnému. Byl povinen troubit v době od 1.května do 31.října od třiadvaceti do dvou hodin nočního času a od 1.listopadu do 30.dubna od dvaadvaceti do tří hodin nočního času. Ponocný po dobu služby přebýval v tzv. ponocence, která se nacházela mezi domy číslo 31 a 101. Obecnímu policajtovi byla stanovena povinnost bubnovat na šestnácti místech v obci. Představenstvo zasedalo v hostinci u pana Šimona Matějíka číslo 193. Od roku l883 se začaly psát protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva. Prvním spisovatelem. byl nadučitel Josef Kotek. Až do vzniku Československé(republiky můžeme v nich číst o stálém zadlužení obce. Představenstvo na jejich umořování bylo nuceno vypisovat zvýšené obecní daně.
K signování důležitých dokumentů vydávaných pro obyvatele k potvrzení správnosti dávek, poplatků a daní sloužilo pečetidlo obce. Na pečeti je pětilistá květina na stonku, nad ní kohout a po obvodu popis majuskulou "PECET OBCE ZAHOROWSKE". Vznikla v roce 1690, kdy světlovské panství drželi hrabata Serenyiové z Malého Serenu. Naši předkové stavěli své domy z počátku jen na pravém břehu řeky Olšavy. Domy byly dřevěné sroubené, později více používali kamene a nepálených cihel z jílu, hlíny a plev - "kotovic". Střechy byly většinou pokryty slaměnými došky. Obydlí té doby byla o jedné místnosti. Spolu s lidmi byl v místnosti i dobytek a drůbež. Postupem doby se tato obydlí rozrůstala. Rozšířila se o další místnosti, kde se spalo a vařilo. U větších stavení byl v přední části vjezd do dvora. Ve dvoře byly chlévy pro skot, prasata a drůbež a mnohde i stáj pro koně a proti nim hnojiště a stohy slámy.
V pozdějším období, kdy se začaly používat pálené cihly, stavěly se. na konci dvorů stodoly s mlatem a k uskladnění sklizeného obilí a slámy Jejich součástí mnohdy byly i "žentoury" poháněné tažným dobytkem a využívané k pohonu malých mlátiček obilí, sečkovic a fukarů na čistění zrní. Ve stodolách se mlátilo obilí s cepy. Sláma se používala do strožoků v postelích, na povřísla a podobně. V mnoha humnech byly sušíny ovoce a před některými domy v obci stály i komory, kde se ukládalo zrní, ovoce či některé potraviny. Poslední se zachovaly až do padesátých let minulého století před domy p. Jana Víceníka a p. Josefa Koudely. Řeka Olšava rozděluje obec na dvě části. Na levém břehu na obydlené lokality Lány, Nivky a Zaláští. Na pravém břehu je hlavní část obce s lokalitou Drahy a Kříby, nádražní a bánovskou uličkou. Domy jsou v řadové zástavbě s humny a předzahrádkami.V říjnu 1891 rozhodl obecní výbor, aby půda zahrádek patřící v té době obci byla předána do vlastnictví občanům za úhradu 3 krejcarů za čtvereční metr. Obcí prochází silnice dobudovaná v roce 1837 mezi Uherským Brodem a Bojkovicemi a rok nato prodloužena až do Valašského Meziříčí. O padesát let později v roce 1887 došlo k výstavbě Vlárské dráhy z Brna do Trenčianské Teplé. Její uvedení do provozu se uskutečnilo 4.října 1888. V obci byla zřízena železniční zastávka. Tím se obec definitivně vymanila z izolace vůči okolním městům a obcím.
Od roku 1710, kdy skončily nájezdy a drancování, v našem kraji dochází díky nesmírnému úsilí a sebeobětování našich předků k postupné výstavbě domů a růstu počtu obyvatelstva. V roce 1793 čítala obec 93 domů se 106 rodinami a 729 obyvateli. Do roku 1846 vzrostl počet domů na 121 se 718 obyvateli. Zrušení nevolnictví umožnilo větší migraci obyvatel. Mnozí záhorovští občané odchází z různých důvodů do sousedních obcí a měst, na Slovensko a do Vídně. Mnoho jiných přichází do obce. Podle tehdy platných zákonů k nabytí domovského práva musel občan bydlet v obci nepřetržitě deset let. Obce si zprávy o nabytí občanství mezi sebou písemně oznamovaly.
I přes vysokou porodnost většímu přírůstku obyvatel obce bránilá vysoká úmrtnost. Podle “Protokolu o prohlídce mrtvých", kterou od roku 1896 do roku 1934 vedl lékař MUDr Josef. Tillich, zemřelo v obci za 38 let celkem 834 občanů z toho 212 mužů, 272, žen a 350 dětí včetně nemluvňat v důsledku stáří, nemocí, podvýživy dětí a celkové slabosti novorozenců. Obec spadala pod bojkovský zdravotní obvod. Po lékaři-ranhojiči, Adamovi byl roku 1896 ustanoven lékařem MUDr. Josef Tillich, neúnavný a obětavý lékař. Zemřel 23. 9. 1934. Po něm převzal lékařskou praxi jeho syn MuDr. Josef Tillich, který zemřel v mladém věku, když se nakazil od nemocného pacienta břišním tyfem. Poté působili v Bojkovicích MUDr. L. Emr a MUD. F. Maštalíř.
Od třicátých let XIX. Století dochází k postupnému politickému a hospodářskému rozvoji obce. První malé spotřební družstvo bylo vytvořeno v roce 1889, kdy 35 členů založilo ,,Podnikatelský spolek Svornost". Až do roku 1917 byla prodejna umístěna v pronajatém domku č. 31 Františka Sedláře a poté byla přemístěna do bývalé staré školy. V prodejně se prodávaly základní potraviny, káva, ocet, kvasnice, petrolej, lampy, cylindry, biče pro sedláky a jiné zboží. Místní pobočka peněžního ústavu Reiffaisenbanky pro naši a needenskou obec pochází z roku 1900. Bylo započato s postupnou kanalizací v roce 1911 byla zkolaudována nádražní ulička. Celkově náklady činily 2291.-K. Další stavba venkovní kanalizace v celé obci byla zahájena až v roce 1928. Ke krytí nákladů s tím spojených si obec vzala půjčku 250.000 Kč od Ústřední sociální pojišťovny.
Stavbu provedl stavitel Jedlička z Uherského Hradiště. Nedostatek nezávadné pitné vody pro občany byl řešen v roce 1912 zřízením obecních studní u domu č. 2 Ludvíka Krajíčka, u č. 24 Barbory Ševečkové a č. 103 Františka Ondrůška. V důsledku velkých povodní, které v létech 1909-1912 napáchaly velké škody, požádala obec sekci hrazení bystřin o regulaci řeky Olšavy a postavení mostu u nádraží s odůvodněním, že brod přes řeku je nesjízdný a řeka zde napáchala velké škody. I když obec měla převážně zemědělský charakter péče o zemědělskou půdu nebyla v popředí zájmů majitelů pozemků, což způsobilo její podmáčení a tím i nízké výnosy. Teprve v srpnu 1911 přistoupila obec k Meliorační jednotě v Uherském Brodě a rok nato bylo rozhodnuto o provedení meliorace pozemků v katastru obce.