St. Hrozenkov - Záhorovice 0:5 (0:1)

Ve čtvrtém kole zavítali hráči Záhorovic na vždy horkou půdu do Starého Hrozenkova. Výsledky domácího týmu v úvodu ročníku dávaly tušit, že není něco v pořádku. O tom se hostující hráči i fanoušci přesvědčili ještě před úvodním výkopem. U domácích se rozcvičovali především mladí kluci a opory jako Lupták zcela chyběli.

Hosté nastoupili v sestavě:

Janíček – Surý, Polanský, Krč, Gřunděl – Šust, Bahritsevitch, Michalčík, Jál – Klesnil, Šabršula.

Od úvodního výkopu byla znatelná herní převaha hostujícího mužstva, domácí se příliš do hry nedostávali. Pohříchu si hosté nebyli schopni vytvořit žádnou kloudnou šanci. Místo kombinace po zemi, o kterou se snažil především Sergej Bahritsevitch hráli hosté své „oblíbené“ dlouhé vysoké míče, které jejich útočníci s přehledem dovedli do autu. Narůstající herní převaha měla za následek několik rohových kopů, které i když byly dobře zahrány, nedokázaly hosté nijak využít, resp. ani zakončit. Jednu z mála střel, která nesla parametry protiletadlové vyslal Pavel Krč. Naštěstí pro hosty z poměrně nevinné akce udeřilo – Lukáš Klesnil se šikovně uvolnil přes bránícího hráče a s pomocí tyče nedal domácímu brankáři šanci. Hned v zápětí mohlo stejný hráč přidat druhou branku, ale „z oči v oči“ domácímu brankáři neuspěl. Sice jej překonal, ale bohužel míč směřoval jinam, než stála opuštěná domácí svatyně.

Hostující obrana se nevyvarovala chyb, ale mladý domácí celek je za první poločas nedokázal využít. A jedinou střelu z přímého kopu s přehledem lapil Janíček. Petr si tak mohl místo chytání v první půlce odskočit na nedaleký bazén, určitě by tam měl více práce než v brance.

První poločas utkání tak skončil zaslouženě 0:1.

Do druhého poločasu nastoupilo hostující mužstvo ještě aktivněji než do prvního. Bohužel však začalo hrát svou oblíbenou hru - která jak realizační tým, tak fanoušky, přivádí k šílenství – kdo zahodí větší šanci. Jako první se přihlásil do soutěže Viktor Šabršula, kdy precizní centr od Pavla Krčového hlavičkoval vedle branky. Paradoxní je, že se vymlouval na slunce, které měl v ten moment v zádech. Asi příliš pálilo. Druhým účastníkem hry byl Pavel Krč, který napodobil, tentokráte po rohovém kopu, Viktora a rovněž z dobré příležitosti hlavičkoval mimo. Naštěstí Viktor svou chybu odčinil a ze své třetí šance v utkání konečně skóroval, i když na dvakrát. Od té doby existovalo na hřišti jen jedno mužstvo. Šancí, bohužel neproměněných začalo přibývat. Do finále soutěže o největší zahozenou šanci se dostala trojice hráčů. Jako první spálila obrovskou šanci dvojice Klesnil – Bahritsevitch. Oba dva byli sami před brankářem, který střelu Lukáše vyrazil, bohužel Sergejova dorážka z bezprostřední blízkosti šla mimo tyče. Druhým finalistou byl David Ondrušek, který  po nezištné přihrávce Jiřího Gřunděla byl sám před prázdnou brankou. Ale než stačil vystřelit, přesunul se do dráhy jeho střely domácí brankář a šanci tak zneškodnil. Za zmínku ještě stojí utěšená střela Radima Šusta, který se nijak nerozpakoval a z voleje napálil míč na branku domácí, jejichž brankář předvedl vynikající zákrok a míč směřující do šibenice vyrazil.

Třetí branku přidal po biliárovém ťukesu Jiří Jál. Hrdinou další části utkání byl střídající Petr Dvořák. Nejprve zvyšoval na 4:0 z bezprostřední blízkosti, další branku mu rozhodčí na pokyn domácího pomezního pro údajný ofsajd neuznal, ale to mu neubralo na chuti a sám před brankářem zachoval chladnou hlavu a s instinktem zabijáka (to by se mohli ostatní útočníci něco přiučit) nedal domácímu brankáři šanci. 5:0.

Domácí mužstvo za druhý poločas vystřelilo na branku hostí pouze jednou. A tak tři body putují zaslouženě do Záhorovic.