Suchá Lóz - Záhorovice 0:3 (0:2)

V době kdy vládu krátce převzali ledoví muži, zajížděli hráči ze Záhorovic na obvykle horkou půdu do Suché Lozi. Utkání s tímto soupeřem bývají vždy tvrdá a bojovná, očekávali jsme podobný scénář i nyní.

Sestava Záhorovic:

Matějík – Šust, Krč, Polanský, Miroš – Surý, Bahrytsevitsh, Šabršula, Klesnil, - Hamšík, Michalčík

Náhradníci: Kočí, Ondrušek, Dvořák, Jál

Utkání se hrálo za poměrně silného větru, který měli v prvním poločase v zádech hosté. Od počátku bylo jasné, kdo je na hřišti pánem. Převaha hostů proti (snad) oslabeným domácím byla poměrně jednoznačná. Zejména na levé straně řádilo duo Miroš – Klesnil, na jejich zastavení domácím obráncům nestačilo ani laso. Zdeněk Hamšík pak předváděl kličky s takovou grácií, že by mohl úspěšně reprezentovat v nějakém z dalších dílů Stardance.  Domácí byli nezvykle letargiční a hosté si dělali, co chtěli. Velké šance na skórování postupně spálili Klesnil, Hamšík, Surý (2x).  Přesto však šli hosté poměrně rychle do vedení, kdy důrazný Lukáš Klesnil vybojoval míč ve vápně domácích a nedal jejich brankáři šanci. 0:1.

Domácí po obdržené brance poněkud zlepšili obranu, což se projevilo zejména v množství zblokovaných střel hostů. Nicméně na rychlonožku Klesnila nestačili. Ten jim utekl jako šinkanzen po levé straně a předložil na malé vápno Zdeňkovi Hamšíkovi, který skóroval. 0:2

Hosté se dále tlačili do útoku a místy to díky jejich střelám vypadalo jako u Verdunu. Domácí byli v prvním poločase takřka neškodní a kromě několika ofsajdů, které zamával velmi dobře mávající domácí pomezní, se dostali jen k jednomu poměrně nebezpečnému rohu.

Druhý poločas však začal pro hostující fanoušky šokem. Fotbalisté Záhorovic jako by zůstali v šatně a tak diváci nevycházeli z údivu. Domácí vycítili šanci a začali být nebezpeční. Hostům v tento moment odešlo vše, co je, zdobilo první poločas. Přesně si přihrát byl neřešitelný úkol a navíc začali kupit děsivé chyby, a to zejména v obraně. Po jedné takové si domácí vypracovali svou největší šanci v utkání, kdy domácí hráč byl sám (až se mohl začít bát, že jej někdo okrade) ve vápně hostí, byla před ním již pouze prázdná brána, naštěstí pro hosty však svůj projektil mířil vedle tyče.

Hosté postupně vyrovnávali hru a stále více přebírali iniciativu na své kopačky. Výsledkem bylo několik zazděných gólových příležitostí (Jál, Klesnil, Michalčík, Surý). Uklidnění přišlo až krátce před koncem, kdy po pěkné individuální akci Klesnila si dobře zpracoval míč Michalčík a „z oči v oči“ domácímu brankáři nedal šanci. 0:3

Domácím chyběli síly na jakýkoli zvrat výsledku a tak utkání tímto poměrem i skončilo.