Obsah

Dominium světlovské

Co podstatným způsobem ovlivňovalo život našich. Předků v obci bylo dominium světlovské, to je feudální panství a feudální vrchnostenský úřad. Jaká byla jeho historie? Sám hrad Starý Světlov, který byl postaven jako feudální sídlo nad obcí Podhradí jako středisko světlovského panství a k ochraně obyvatel před vpády nepřátel z uherské strany měl pohnutou historii. V době jeho založení v něm vládl Jaroslav ze Šternberka. V roce 1420 padl v bitvě pod Vyšehradem. Pokračovatelem byl jeho bratr Albert. Od roku 1423 držel toto světlovské zboží český král Zikmund Lucemburský (syn Karla IV.). Dlouhými válkami byla zeměpanská moc otřesena a nastalo do určité míry pěstní právo a vláda loupeživých rytířů. Nedostatečně chráněných hradů se zmocňovali předešlí majitelé nebo dobrodruzi. Tak roku 1430 zmocnil se hradu Světlova Jan Světlovský a spolu s dalšími podnikal loupeživé výpravy do okolí. Nástupcem Janovým se stal roku 1440 uherský velmož Pankrác ze Svatého Mikuláše. Jejich řádění bylo ukončeno až v roce 1449, kdy hrad od velmože Pankráce koupili moravští stavové, kteří jej asi nechali zbořit a celé světlovské zboží prodali Burianovi z Vlčnova. Jeho dědic Jiřík celé zboží odstoupil Pročkovi z Kunštátu a ten roku 1466 Jindřichu z Lipé.

1V roce 1470 vybudovali na andezitové ostrožně nad soutokem Komenky a Olšavy bratři z Landštejna nové středisko panství - hrad Nový Svět1ov. Od roku 1470 až do roku 1926 se na světlovském panství vystřídalo, devatenáct majitelů. Burian z Vlčnova byl jeho majitelem od roku 1517. V tomto roce mu Jáchym z Biebersteinu a Jitka z Landštejna přepustili Záhorovice a půl Nezdenic. Daroval Záhorovským pole a louky náležející k pusté vsi Městkovu, propustil jim právo odúmrtě a svinské pastvy v lesích a dovolil obci vyšenkovat ročně dvě bečky vína. Za to měl každý rolník přivézt vrchnosti vůz dříví a dávat 3 groše místo odevzdávání husí. V roce 1547 jim přepustil lesy ležící na záhorovských gruntech, aby si je rozdělili na díly. Za to měl každý poddaný dávat měřici ovsa o Martině a kuře o Janu Křtiteli. Také jim přenechal svobodný prodej dobytka za roční plat jedné kopy grošů od obce. a osvobodil je od placení církevního desátku, když by v obci nebyl kněz. Panství rozšířilo další vesnice. V roce 1520 připojil k panství Bánov, Bystřici pod Lopeníkem. V roce 1540 koupil Bzovou, Šanov, Pozlovice a Petruvku. Panství odkázal Hynkovi Bilíkovi z Komic, jehož synové jej v roce 1552 intabulovali - to je zapsali do pozemkových knih - Kateřině z Vlčnova. Hrad v té době neposkytoval bezpečné sídlo. Dala jej opravit a opevnit. Na cestě, která vedla do hradu byly vybudovány hluboké hradební příkopy, valy a zvedací most. Kateřina ponechala v roce 1554 Záhorovským louku pod vsí, která byla někdy dominikální a dovolila, aby směli při termínu 25.ledna vyšenkovat k dobru obce bečku vína. Kateřina roku 1562 postoupila panství Bedřichu Tetouru z Tetova, jejichž rod přišel v roce 1440 z Němec do českých zemí. Ten v tomto roce poddané od povinnosti hlásek, což byla služba na hradbách hradu, osvobodil a bratři Václava Vilém Tetouři jim dovolili směnit pole a louky. Bedřich byl ženatý z Magdalenou z Kunovic, která po něm panství zdědila. Jan Jetřich z Kunovic koupil panství v roce 1594 a pak jej postoupil své sestře provdané za Zdeňka Žampacha. Podle urbáře z roku 1598 bylo v záhorovské obci 54 osídlených gruntů. Dále zde byl dvorec, mlýn, jatky, masný krám a pramen léčivé vody. Z půllánu se vrchnosti odvádělo o Jiřím 21 grošů a jeden a půl den roboty a stejně tak i o Václavu. Za hlásku o Janu Křtiteli se dávaly 2 groše a o vánocích 2 groše. Na naturáliích žita 2 a půl měřice, ovsa 3 měřice, o Martině jedna krmná husa, 5 slepic, 1 kuře a 30 vajec.

Každý půlláník a čtvrťláník měl o robotách orat čtyři dopoledne, odvézt jednu fůru dřeva a 5 kop panského obilí. Příjem z pramene léčivé vody zajišťoval zvláštní správce. V roce 1602 se v obci uvádějí nové kopanice, což bylo znamením růstu vesnice. Celkem dostávala světlovská vrchnost od záhorovské obce úrok 54 zlatých a 25 grošů z gruntů, 7 zlatých a 2 groše z hlásky. V naturáliích 80 měřic pšenice, 118 měřic ovsa, 54 krmných hus a 4 hladné, 164 vajec, 54 kuřat, 16 kop a 47 vajec, dále z volného prodeje dobytka 2 zlaté, z Městkova 10 zlatých, z louky 45 zlatých a jedno tele, z kopanic 12 zlatých 13 a půl groše a z jatky kámen přepuštěného loje. Kromě toho byla obec povinna vyšenkovat tři bečky panského vína. Tyto odvody vrchnosti svědčily o růstu počtu domů, tak i katastru a vedle toho se v té době v obci nacházel dvůr, mlýn a masný krám. Roku 1610 koupil světlovské panství Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu. Již v roce 1613 jej prodal Františku Serenyimu z Malého Serenu. Po jeho účasti na povstání proti Ferdinandu II. mu měly být statky zkonfiskovány.

Mezitím zemřel a statky přešly na jeho dva syny. Z nich Michal nutil Záhorovské, kteří až do roku 1623 měli jen velmi mírné roboty, aby se uvolili konat koňské i pěší roboty tehdy, kdy se jim rozkáže. Za to jim slíbil, že je zachová při ostatních svobodách. Druhý syn Gabriel, zemský hejtman markrabství moravského, držel panství až do své smrti v roce 1664. To pak vlastnil jeho syn Jan Karel do roku 1690 a po něm jeho syn Karel Antonín. Rod Serenyiů se koncem XVIII. století podílel také na rozšíření lázní Luhačovic. Byl to hrabě Vincenc a jeho bratr Jan. Byli první, kdo v lázních vystavěli ubytovací a léčebné zařízení. V roce 1744 se jeho dcera Karolína provdala za Josefa Guiarda hraběte de Saint Jullien, kterému bylo v tomto roce připsáno i světlovské panství. Jeho potomci je pak prodali roku 1803 Žofii hraběnce Haugvicové z Biskupic. Zemřela 27.dubna 1835 a panství zanechala své dceři Jindřišce provdané za Jindřicha Larisách -Monnicha. V této době již vojenský význam hradu pozbyl svého opodstatnění, tak jej v létech 1846-1856 nechala pod vedením vídeňského architekta Eduarda Kuschee přestavět na zámek ve slohu středověké anglické tudorovské gotiky. Po přestavbě, kdy uvnitř západní části zůstala původní stavba z XV. století. V severní vznikl renesanční palác ze XVI. století a z venčí má podobu z XIX. století.

Takto přestavěný zámek je také pojmenován jako“Slovácké miramare". Zámek stejného slohu byl v pozdějších létech postaven v Terstu v Itálii. Nachází se ve Friuli-Venezia Giulia a je pojmenován jako “Trieste miramare". Hraběnka zemřela v roce 1884. V té době výměra panství činila 6.547 ha a zdědila jej nejstarší vnučka Jindřiška provdaná za hraběte Augusta Bellegarda. Panství vlastnila do roku 1892. Roku 1906 jej koupil Aladar hrabě Karatsony a v roce l907 jej vlastnil kníže Lubomirski. Roku 1914 se stal majetkem Pozemkové banky v Praze a v roce 1926 jej koupili Ladislav a Jarmila Zbořilovi. Posledním majitelem byla rodina Rolných z Prostějova. Od roku 1948 byl zámek v držení státu a v roce 1992 byl na základě restituce vrácen čechošvýcaru Arnoštu Rolnému. V roce 2003 získal zámek v dražbě pražský podnikatel Josef Novotný.

                                                       

Povídání o rodné obci, autor pan Zdeněk  Valíček